O knize: 2016 / Kumutkan je nezkušené mládě tuleně bajkalského, kterému hrozí nebezpečí odevšad. A hlavní hrdina příběhu, třináctiletý Maxim, vypadá jako kumutkan, když jeho matka, která ho opouští, jde do buddhistického učení. Její nevlastní sestra Ayuna se přitom nazývá dědičnou černou šamankou a její vlastní dědeček, bývalý polární badatel, zřejmě cíleně chytá tuleně na nějaké strašlivé experimenty... Příběh Evgenije Rudaševského je plný kontrastů, mluví o životě novodobých irkutských teenagerů, o nadnárodní barvě sibiřských dvorů - a uchvátí čtenáře tak, že se z ní vynoří jen otočením poslední stránky. Dětství jako doba dobrodružství, nádvoří jako bitevní pole, exotika, která se pro hrdiny stala běžnou – to vše je známé ze sovětských klasik, ať už je to „Chickovo dětství“ nebo „Bronzový pták“. Jen Iskanderovi chuligáni nikdy nebudou říkat své chýši „Minas Morgul“ a průkopníci rybářů se nebudou ponořovat do vlastních pocitů, hledat na internetu adresu svého zmizelého otce mladého spisovatele Evgeny Rudashevského (nar. 1987), vítěze „. Kniguru“ a další ocenění, podle -žurnalisticky pečlivého: pokud v knize „Ahoj, můj bratře Bzou!“ Abcházský život je pečlivě popsán, v příběhu „Kam jde Kumutkan“ je pak s velkým důrazem na detail popsán burjatský folklór a zvyky bajkalských tuleňů. Sám autor pracoval několik let v Irkutském nerpinarium a píše o těchto úžasných zvířatech s láskou a znalostmi. Ale důležitější než vzácná fakta je bohatý, živý jazyk: text Evgenije Rudaševského, který pokračuje v nejlepších tradicích náctileté prózy, absorbuje mnoho moderních skutečností a přeměňuje hojný popkulturní odpad v literaturu, která má právo na dlouhý život. A expresivní ilustrace Petra Zacharova dělají z knihy publikaci hodnou přidání do knihovny toho nejnáročnějšího čtenáře..